Profesionální zkoušky

Geofrey Hearn

(série článků z The Letter Service)

Z THE LETTER SERVICE č. 115

Jedním zkoušejícím, který pracuje mimo Spojené království, jsem byl požádán o názor, na jaké úrovni se domnívám, že jsou schopnosti v různých stupních profesionálních zkoušek.

Tento důkladný zkoušející si dělá starosti, že je zjevný pokles taneční schopnosti a technických znalostí kandidátů. Ten člověk takto debatoval již v době, kdy já sám byl zkoušejícím a jsem přesvědčen, že ještě po dlouhý čas před tím. Úroveň schopností se v mnoha zemích mění a je velice obtížné zachovat obvyklou úroveň v mezích struktury tolika organizací tanečních učitelů.

Není to jenom naše starost v tanečním světě. Nedávné výsledky Akademie Spojeného království byly vyhlášeny výsledky A úrovně. Tento rok byl zaznamenán rekord v počtu úspěšných zkoušek. To svádí k debatě, zda úroveň znalostí vyžadovaných u zkoušek nebyla snížena.

V našich zkouškách rozhoduje o tom, kdy je kandidát způsobilý, jak kulturní zázemí každé země, tak způsob učení, mimořádnou roli tu hrají oba, jak kandidát tak zkoušející, který je zodpovědný za trénink kandidáta.

Zkoušející je zodpovědný za udržení standardu stanoveného jejich učitelskou organizací a má se snažit ocenit všechny kandidáty stejně. Bohužel momentálně máme na mysli jen jeden standard k pokrytí různých požadavků od kandidátů. Například jsem zkoušel jeden pár, který se stal mistrem světa amatérů, jehož tančení bylo předvedeno s vysoce excelentní technikou, rytmem, pohybem a stylem. Oni studovali popsanou techniku do nejmenších detailů a ve spojení s jejich vlastními dovednostmi byli schopni odpovídat na všechny moje otázky s vysokou odborností. Přešli k profesionálům, stali se profesionálními mistry světa a čelní autoritou v tanečním světě. Neučí však sociální nebo medailový tanec. To prý nechtějí nikdy dělat, protože jejich zájmy jsou na soutěžní straně našeho byznysu. Moje následující zkoušení se týkalo kandidáta ze školy, kde jsem měl provádět medailové testy. Taneční schopnost byla sotva medailová a nedostatečně stylová. Technika byla naučena dobře, otázky zodpovězeny správně, ale nedostatek dovedností nedovoloval jakékoliv pochopení opravdové kvality pohybu.

Tato osoba šla a úspěšně si vedla na "part-time" škole, kam se mnoho lidí chodí pobavit v pohostinné společenské atmosféře, kterou takoví kandidáti pak vytvářejí. Zřejmě je od těchto kandidátů nutno vyžadovat pro jejich budoucí kariéru něco zcela jiného.

Jiný fenomén vyskytující se v naší zkušební struktuře …to je věk!

Dnes tu jsou široké odlišnosti ve věku skupiny kandidátů, kteří si přejí kvalifikaci pro svojí profesi. Většinou je to případ ve Spojeném království. Starší osoba se baví po mnoho let sociálním tancem a začíná pomáhat v její místní taneční škole. Vedoucí jí doporučí kvalifikaci. Zřejmě by tu mohly být i velmi velké rozdíly v její taneční schopnosti vzhledem k mladším osobám, a základní dovednosti nemohou býti tedy předkládány. Přesto tato osoba může býti velkou pomocí šéfovi v chodu školy. Náš současný systém „studentů učitelů“, „spolupracovníků“, „členstev“, „společenstev“ umožňuje kandidátům pokrok v souladu s jejich schopnostmi a dovednostmi. Zkoušející však stále má nakládat s velmi širokými nerovnostmi ve schopnostech kandidátů – jak je popsáno shora – a to na všech úrovních. Mohli bychom přejít na stupně, které rozlišují strukturu zkoušek tak, aby mohly býti respektovány separátní karierové možnosti. Jako příklad by mohly být užity následující tři návrhy:

Jen pro sociální (asi spotřební) tanec, k práci pod dohledem šéfa školy.
Pro status šéfa školy. To by vyžadovalo plné a pracovní znalosti celého systému medailových testů, schopnost vychovávat profesionální kandidáty až do úrovně a schopnosti zajišťovat chod byznysu. Technické požadavky na tanec by proto měly být velmi důležitou součástí zkoušek.
Pro soudcování a trénink soutěžících. To by vyžadovalo jak technické znalosti a dovednosti tance, tak schopnost trénovat a porotovat na solidní soutěžní úrovni.

Všechny tyto stupně by mohly mít stále rozmanitější stupně zkoušek od těch, které používáme dnes. Nicméně obtíží džobu zkoušejícího je, stále naléhat na učitelský trénink kandidátů, poskytující kandidátům takové vzdělávací poznatky, aby měli důkladné dovednosti i znalosti rytmu a pohybu.

V tom neexistuje „zkratka cesty“, to má býti neustálý výcvik obou stran k pochopení významu techniky knížek a také schopnosti převést si tato slova do požadované kvality tanečního pohybu.

V příštích sešitech prodiskutujeme v každém tanci, jak má být prezentována jeho technika a jaké požadavky má mít zkoušející na kandidáty.

Z THE LETTER SERVICE č. 116

V tomto sešitě pokračujeme v sérii článků o profesionálních zkouškách ve standardních i latinskoamerických tancích. V obojím byla úroveň tanečních schopností kandidátů a hloubka jejich technických znalostí předmětem debat po mnoho let a znova přitáhla mou pozornost jedním zkoušejícím, který si dělá starosti s domnělým snižováním měřítek.

Profesionální zkoušky jsou obvykle stupňovány do následujících úrovní:

Associate – první kvalifikace pro profesi nového učitele, od kterého se zpravidla očekává práce v taneční škole pod dohledem a možnost zažádat si o licenci pro porotování soutěží.
Member (Licentiate) – Zkouška, obvykle prováděná po dvou letech taneční praxe, uznává kandidátovu schopnost učit bez dozoru a jeho možnost zažádat si o licenci pro porotování mistrovských soutěží.
Fellow – Nejvyšší stupeň profesionální zkoušky skýtající možnost zažádat si o postavení zkoušejícího (examinátora) v tanečním oboru s oprávněním zakládat nebo státi se členem výboru své organizace. V některých zemích, aby mohl porotovat, musí kandidát buď dělat další zkoušky nebo absolvovat semináře studia soutěžní úrovně tance.

Organizace učitelů je zodpovědná za úroveň oprávněnosti v každé z jejich zkoušek. Nicméně, protože ve světě existuje tolik organizací, které veskrze řídí tyto zkoušky v mnoha zemích, není možno vytýčit absolutní měřítko. Tento jev bychom mohli vysledovávat na stupni schopností předpokládaných kandidátů způsobilosti tančících při praktické části zkoušky.

Jak bylo prodiskutováno v minulém sešitě, kandidáti se mohou roztřídit od mladého amatérského mistra až po obstarožního společenského (sociálního) tanečníka, který vypomáhá v místní taneční škole. Jejich schopnosti zřejmě nebudou porovnatelné, ale určitá úroveň odbornosti viditelná být musí. Mnoho organizací vydává písemně soubor (sylabus) figur, aby stanovily rozdíl mezi jednotlivými stupni profesionálních zkoušek a také různými stupni medailí. Proto nejvíce zkoušejících bude předpokládat alespoň o jednu úroveň vyšší taneční schopnost, tak jako profesionál, potom na amatérské úrovni, také Associate by měla býti určitá schopnost tance až po nejméně soutěžícího stříbrné úrovně.

Zatímco schopnosti každého kandidáta budou rozdílné, následující požadavky jsou k postoupení profesionální zkoušky nezbytné:

Rytmizace (Timing) – prosím, poznamenávám, že neužívám slova rytmus (Rhythm), jak se po mnoho let rozšířilo mezi většinou lidí. Bohužel neexistuje mnoho těch, kteří mají přirozený rytmický talent, proto se rytmus do celého těla vytrénuje až za dlouhý čas.
Nicméně rytmizace každé figury má být tančena tak, jak je uvedeno v technické knížce. Na kandidátovi může být tedy vyžadováno taneční sólo v trvání hudby a počítání do hudby tanců dle výběru zkoušejícího.
Technika – podrobně na Associate úrovni má být technika tančena tak, jak je udáno v technické knize a ne tak, jak je snad vidno na soutěžní úrovni. Například Impetusová otáčka pána je tančena s patovou otáčkou na krok 2, avšak soutěžící nechtějí používat tuto techniku. Na vyšší úrovni zkoušek, tančí-li se změna normálně uznávané techniky, se bude u kandidáta očekávat znalost uznávané techniky a vysvětlení proč byla použita odchylka.
Postoj a držení – Obsažnost tvaru a držení vyvinuté soutěžícími není tak nezbytné, jako je podstatné pro tanečníka, vytvářejícího atraktivní tělesné linie a symetrické i rovnovážné držení. Individuální tvar a tvar ve spojení s partnerem však nesmí být pokroucen.
Profesionalita – Musí být patrná v přístupu ke zkoušejícímu, poměru k partnerovi, schopnosti dobře využít velikosti a tvaru místnosti, odborném provedení (skrze znalost předmětu) a vystupování, včetně vzhledu i oblečení, opravňujícího kandidáta k výuce tance.

Záměrem zkoušejícího ve způsobu provádění zkoušky je zjistit vhodnost kandidáta pro naše povolání; nebudou-li předvedena shora uvedená kritéria, bude pro zkoušejícího velmi obtížné zaprotokolovat známku, že kandidát prošel. Je velice důležité, aby všichni učitelé vedli kandidáty zkoušek ke zdůrazňování těchto bodů a podporovali jejich výchovný trénink jak v tanečních schopnostech, tak v technických znalostech.

V příštím sešitě bude prodiskutováno provádění teoretických částí zkoušek

Z THE LETTER SERVICE č. 117

V tomto sešitě pokračujeme v sérii článků o profesionálních zkouškách v obou disciplínách standardních i latinskoamerických tanců. Obě úrovně tanečních schopností kandidátů a hloubky jejich technických znalostí byly prodebatovávány po mnoho let a byly znova vtaženy do mé pozornosti jedním zkoušejícím, který se obával snižování jejich kvality.

Chtěl bych diskutovat o předvádění sólového tance a teoretických částí zkoušek. Není podstatné, jak se kandidát předvede v taneční části zkoušky, zkoušející nebude přesvědčen, jestliže je zde nedostatek znalostí, odbornosti, schopnosti počítat v rytmu hudby a spolehlivosti vyžadované např. v počátečním postavení jakékoliv figury.

Požadavkem většiny organizací učitelů je, aby kandidáti byli schopni tančit sólo v souladu s hudbou tanců dle výběru zkoušejícího. Kandidáti mají také býti schopni začínat tento tanec počítáním hudby tak, aby začal i kurz. Proto, bylo-li vyžádáno, že Pérový, Otáčka vlevo, Trojkrok a Otáčka vpravo má být zatančena „jako pán“, pak se má kandidát okamžitě postavit čelem šikmo do středu sálu, tak, aby seskupení mohlo být dokompletováno. Hudba bude hrát a kandidát má počítáním, rozhodným hlasem a nahlas, uvádět do rytmu tak, aby zkoušející, stejně jako účastník kurzu, poznal, kde začíná pohyb.

Sólo tancování má být ukazováno v dobrém postoji a přesné rytmizaci se správnou technikou. Je samozřejmé, že ruce a paže mají být drženy v rovnovážné poloze, nebo v obvyklém držení pro pána nebo dámu. Po ukončení figur má kandidát na chvíli podržet tuto pozici a teprve potom se má kandidát otočit a znovu pohybovat čelem ke zkoušejícímu. Teprve, je-li toto vše provedeno přirozeným ale účelným způsobem, může zkoušející nabýti dojmu, že je kandidát schopen učit tanec.

V teoretické části norem Standardu má býti vše, co je vyžadováno, i předvedeno. Například jsou–li vyžadovány polohy chodidel Otáčky vpravo, má následně popsaná činnost budit dobrý dojem:

Pohyb ke straně sálu tak, aby figura začala čelem šikmo ke zdi (obvykle to bude strana na které stojí zkoušející, a která má být využita pro všechny další figury).
Zastavit s dobrým držením těla a zaujmout vyvážené postavení paží a rukou.
Říci nejprve popis a pak teprve udělat krok, vytvářet si pocit jako by byl poučován zkoušející. Například: „Jedna, pravým chodidlem vpřed“, pak udělat krok a právě tak dokončit půl otáčku. Na krok 3 podržet zdvih dokud se nedořekne: „Čtyři, levým chodidlem vzad“. Teprve pak snížit a udělat krok vzad, a právě tak dokončit další sentenci. Tento postup budí velice profesionální dojem a odhaluje balanční schopnosti. Na krok 6 snížit až po kompletním vyřčení: „Šest, levé chodidlo přisunout k pravému chodidlu“ a uvolnit pravou patru od parketu v pohybu příslušného chodidla mírně vpřed po bříšku chodidla.
Toto ukáže zkoušejícímu, že jste si vědomi rovnováhy, práce chodidel a směrů následujících kroků.
Jestliže je předváděn poslední krok figury, jež končí vzad, je důležité nesnižovat patu chodidla vzadu. Jestliže není možné se vyvážit mezi zadní špičku a přední patu, pak se podrží většina váhy na plochém předním chodidle a pouze se přitlačí na špičku zadního chodidla. Tím se poukáže na znalost, že pouze na krok vzad bude pata snížena až když následující krok míjí spodek těla.

Někdy se kandidáti kvůli nervozitě spletou a hovoří o levé noze místo pravé, nebo zapomenou některý používaný výraz, jako třeba protipohybové postavení. Zkoušející se však může pokusit kandidátovi pomoci a navésti ho, aby předkládal znalosti, které se snažil ovládnout.

V následujícím sešitě bude probrán způsob, jak býti úspěšný v teoretické části Latinskoamerických zkoušek.

Z THE LETTER SERVICE č. 118

V tomto sešitě pokračujeme v sérii článků o profesionálních zkouškách v obou disciplínách – standardu a latině. Úroven tanečních schopností kandidátů i hloubka technických znalostí byly předmětem debat již po mnoho let a znovu vtaženy do mé pozornosti byly jedním ze zkoušejících, který si dělal starosti s domnělým snižováním jejich úrovně. V minulém sešitě jsem se soustředil na sólové tančení a prezentaci v teoretické části standardních zkoušek. V tomto článku bych rád obsáhl ty samé body v latinskoamerických tancích.

Zatímco základní požadavky na prezentaci se správným postavením, rytmizací a technikou budou stejné jako měřítka při standardních zkouškách, musí být pro nejvyšší známku v latinských zkouškách zahrnuty ještě další důležité dodatky:

Prvním je rytmus těla. Rytmus těla je podstatným pro Rumbu, Čaču, Sambu a Jive, zatímco tvar těla, který charakterizuje Paso Doble, musí být udržován neměnným způsobem.
Jestliže se tančí sólo na hudbu, nebo se prezentuje teorie figury, je podstatnou věcí užití kyčlí a zřejmé separace těla ve výši pasu. Tréninkem tance si mají kandidáti osvojovat rotační kvality kyčlí každé figury, kterou tančí. Může-li zkoušející pozorovat rytmus vytvářený v těle, odrazí se výsledek ve známce, kterou kandidát obdrží.

Druhým podstatným bodem je užití rukou a paží ve vztahu tance s partnerem. Volná paže má býti nastylizována tak, jakoby byla figura tančena s partnerem a spojená paže použita:

Jestliže jsou ukazovány pánské kroky, jakoby vedla dámu.
Je-li popisována dámská figura, má spojená ruka vypadat, jakoby přijímala vedení od pánského tvaru.

Například pokud je vyžadován popis Alemany v Rumbě pro pána:
Postavit se do jakoby Vějířového postavení s levou rukou nataženou vlevo tak, aby bylo zřejmé, že držíte ruku dámy. Ukažte, jak levá ruka zůstává při kroku 1 na místě za účelem nechat dámu přisunout. Na krok 2 stáhnout levou paži, abyste ukázali, jak se má dáma pohybovat vpřed. Na krok 3 zvednout levou paži, abyste naznačili následující točení dámy. Na kroky 4 – 6 vytvořte kruhovou akci levou rukou, abyste drahou okolo hlavy dámy ukázali, jak se ona točí. Nyní – a to je velmi důležité – snižte levou ruku a ukažte, jak má být figura ukončena tvorbou tvaru Zavřeného držení. Je-li vyžadováno zakončení v jiném postavení, jako třeba Obrácené promenádní postavení, končete točením těla vpravo a paže mírně protáhněte do tohoto postavení.

Jestliže ukazujete dámské figury, využijte myšlenek udaných pro pánské figury a vykazujte tvary a pohyby spojených paží.

Geofrey Hearn pro DANCE SPORT INTERNATIONAL Ltd.
Publikováno v The Letter Service č. 115–118

přeložil Ing. Zdeněk Landsfeld