Rozhovor s Davidem Vejcharem a Veronikou Hanušovou

Taneční pár, který se účastní soutěží WDC (naší střešní organizace) a reprezentuje ČR na mistrovstvích světa a Evropy.Našimi dnešními hosty jsou David Vejchar a Veronika Hanušová. Budiž Vám tento příspěvek jako motivace do vašeho tancování a nebo jako pohlazení po duši. Nikdy nevíte, který chlapec nebo dívka se do tance zamiluje.

 

 
Rozhovor vedla Lenka Peške
 
1. Co vás přivedlo k tanci? 
David:
Tančit jsem začal v 11 letech. Ve vedlejší vesnici manželé Motlovi udělali nábor pro malé děti, kam mě dovedli rodiče. Na první lekci kurzu jsem chyběl. Doma jsem se “zasekl”, že tančit nebudu. Přes týden jsem si to rozmyslel a na druhou lekci kurzu jsem už šel. Měl jsem tam kamarády ze školy, byla to legrace. Nakonec jsem se dohodnul s jednou hezkou kamarádkou, že bychom mohli pokračovat a tančit spolu.
První moment, který mě ale přitáhl k soutěžnímu tanci byl, když můj otec sehnal první videonahrávku s mistry světa amatérů. Konkrétně Christopher Hawkins-Hazel Newberry a Holger Nitsche-Charlotte Egstrand. Pamatuji si, že jsem se na to koukal stále dokola. Fascinovalo mě to - ten tanec na jejich úrovni a celé to pojetí soutěže, kdy “konkurenční páry” bojovaly o každou známku. Za toto jsem mým rodičům neskutečně vděčný!! Bez jejich podpory v mém mladém věku by to nešlo.
 
Veronika: 
Už jako úplně malá holčička jsem seděla doslova přilepená a hypnotizovaná televizní  obrazovkou, když běžel přímý přenos ze soutěže v Ústí nad Labem. Se zatajeným dechem jsem pozorovala všechny ty nádherné tanečnice a snila o tom, že jednou budu jako ony, že si v Ústí nad Labem zatančím. Nakonec jsem si zatančila nejen v Ústí,  ale i v místech o kterých se mi ani nesnilo. Tančila jsem v Rosengarten na proslulém German Open Dance festival v Mannheimu, v překrásné Royal Albert Hall v Londýně na úžasném International Championships, v BIC center v Bournemouth na blýskavém UK Open Championships nebo v nezapomenutelných Winter Gardens na Blackpool Dance festival a na mnoha dalších světových parketech. Krása tanečnic a lesk jejich šatů vznášejících se v pohybu a záři reflektorů, to vše mě přivedlo k tanci. A tak jsem si zamilovala vůni tanečního parketu.
 
2. Co vás na tanci nejvíc baví?
David:
Jako tanečník miluji tu možnost, kterou vám skoro nic jiného, než párové tancování nemůže dát. Je to ten moment na parketě, kdy před vámi stojí žena a vy čekáte, až se napojíte. Začnete ji vnímat a prostřednictvím svého těla a hudby vedete její tělo do pohybu. Tahleta věc je prosta od techniky a nebudu tvrdit, že jsem to tak vnímal ve 20-ceti letech :)) Je to čistě věc vnímání, u každého člověka jedinečná, natož v propojení mezi dvěma různými lidmi. Když žena bude tančit s 10 muži, bude mít 10x různý vjem a obráceně. Samozřejmě TOP je, když dosáhnete vedení, kdy na sebe reagujete s partnerkou takřka “telepaticky”.
Ale je pravdou, že v mladším věku to byly hodně soutěže, co mě na tanci bavilo. Byl jsem soutěživý.
Až s taneční vyzrálostí mě začala bavit více a více taneční podstata.
Když jsem byl mladší, tak z pohybového a technického hlediska jsem se pídil, kdy se dosáhne stavu, kdy už budu vše umět. “A kde takový stav leží”, abych ho dosáhl. Teď na tanci miluji právě to, že takový stav v podstatě neexistuje a můžu ho stále rozvíjet. Mám rád moment, kdy věc, kterou jste nechápali a skoro by se zdála nepodstatná, vám zapadne do celé taneční mozaiky a vše se díky tomu posune na vyšší level fungování. Tanec je tak neuvěřitelně komplexní záležitost, že těch aspektů, ve kterých můžete jít stále více do hloubky je moc a stále se objevují nové a nové. Mám rád lekce se všemi našimi trenéry. Mám rád velké mezinárodní soutěže jako Blackpool, UK Open Championships, International Open nebo German Open. A mám rád učení párů, celý ten proces. Vlastně mám tanec rád víc, než si asi uvědomuji :)
 
Veronika:
Mám ráda tanec ve všech myslitelných formách. Fascinuje mě propojení pohybu s hudbou. Hudba dává pohybu neuvěřitelný a jedinečný náboj, rozměr, další dimenzi a lehkost. Miluji eleganci a obratnost, se kterou se taneční páry pohybují. Tím spíše když vím, kolik síly a dřiny se za tou krásou a dokonalostí ukrývá. To je prostě TOP, když se dřina a pot promění v lehkost a eleganci. 
 
3. Co je váš největší motor?
David:
Asi je to nějaká má vnitřní představa, jak by tanec měl vypadat a touha naplnit ji.
 
Veronika:
Není to nic konkrétního z venčí. Řekla bych, že jsem to já sama. Jsem obecně vnitřně motivovaný člověk, zaměřený  na růst a posun. Mám ráda, když v čemkoliv čemu  věnuji cítím, že se zlepšuji a posouvám v před. Vlastně vyhledávám příležitosti překonat sebe samu.
 
4. Jaký byl váš největší zážitek na WDC soutěží? 
Když jsme se na UK Open Championships Professional protančili v celosvětové konkurenci, při plné účasti všech hvězd, mezi námi vysněných 45 nejlepší párů. A nakonec to bylo vlastně ještě lepší. Ten den v soutěži ráno startovalo 170 párů z celého světa. Teprve, když jsme se vrátili nadšení po soutěži v 1 hodinu ráno na hotelový pokoj, zjistili jsme, že naše konečné umístění je 34. místo. Ten okamžik štěstí, dojetí, euforie, ale i únavy v nás zůstane navždy. Druhý den, jsme se šli podívat na latinskou část profesionální soutěže a všichni ti skvělí trenéři a porotci s námi mluvili a gratulovali nám nikoliv k super výsledku, ale “k našemu fantastickému tanečnímu vystoupení na včerejší soutěži” (doslovný překlad). Bylo to jak sen. 
Neodpustíme si ani druhý největší úspěch, opět na UK Open Championships Professional Rising stars. Nikdy nezapomeneme na ten pocit, když nás po ukončení prvního bloku soutěže vyhlásili mezi nejlepšími 24-mi páry, které mají tu čest tančit ve večerním gala, před celým “tanečním světem”. Kolem nablýskaného parketu seděly známé tváře a taneční osobnosti a my jsme tančili. Jmenovali náš stát, jmenovali nás dva. Ten den ráno v soutěži startovalo 145 párů opět z celého světa a naše konečné umístění bylo na pro nás neuvěřitelném 20. místě. 
V neposlední řadě je to i účast na Mistrovství Evropy, kde jsem se probojovali do čtvrtfinále a nechali za sebou spoustu známých jmen. No a pak je to spousta medailových umístění na ligových soutěžích mezinárodního formátu jako jsou třeba v Londýně, Paříži, Assenu a dalších městech.
 
5. V kolika letech jste začali tančit?
David:
Začal jsem tančit v 11 letech.
Veronika: 
Bohužel až velmi pozdě, někdy mezi 14-15 rokem. 
 
6. Kde jste se potkali vy dva a jak dlouho spolu tančíte?
David:
Tehdy jsme se potkali v klubu manželů Gebertových, kde mi po rozpadnutí s partnerkou v jižních Čechách nabídli velice šikovnou a milou tanečnici. Po roce jsem se však rozhodl tančit s Veronikou. Měla sice nižší třídu, ale nějak vnitřně jsem cítil, že by to mohlo být dobré taneční spojení. Tehdy z našeho rozhodnutí nebyl nikdo okolo nás nadšený, jen my dva. Začali jsme trénovat 3-4 hodiny denně, což bylo super a po 3 týdnech jsme vyjeli na první soutěže, kde jsme měli výsledky, které by mě po tak krátké době ani nenapadly.
 
Veronika: 
Tančíme spolu od roku 2005. Potkali jsme se v tanečním klubu u manželů Gebertových, kteří nám dali právě pozitivní vztah k anglickým trenérům a WDC soutěžím (v tu dobu se páry celosvětově utkávaly ještě v rámci jedné amatérské a jedné profesionální federace). David tehdy byl už vynikající tanečník a já jen velmi snaživá “skorozačátečnice” ... vůbec jsem nechápala, že by se mnou z vlastní vůle chtěl tančit. Ale hned po 1. měsíci společného trénování nám první soutěže ukázaly, že to byla dobrá volba. Velmi záhy jsme začali postupovat mezi republikovou špičku, do které počítám tehdy prvních 12 párů v ranklistu České republiky. 
 
7. tanec je o splynutí duše a těla, jak to vnímáte vy dva?
David:
Nikdy jsem ten citát jako takový nestudoval. Záleží, jak je to myšleno. V rámci jedné osoby se splynutím duše a těla souhlasím. V rámci 2 lidi bych to vnímal spíše jako plynutí duší a těl dvou lidí v harmonii stejným směrem. Asi bych byl opatrnější ve smyslu splývání dohromady.
 
Veronika:
Řekla bych, že tanec je spíše o souznění dvou duší, chcete-li těl, než o jejich úplném splynutí. O stejném vnímání pohybu a charakteru tanců, o propojeném naslouchání hudby skrze tělo partnera. O komunikaci mezi partnery. Partneři by měli být každý osobnost, ale musí být k sobě pokorní.  Měli by si navzájem dávat prostor a nechat promlouvat individualitu toho druhého a jeho energii. Vnímám tanec jako rozhovor dvou osobností, jde o neverbální komunikaci dvou těl. Fascinuje mě, kolik je možné říci pohybem. No a v neposlední radě je tanec i o mnoha “natančených” kilometrech a tisících opakování stejných pohybů.
 
8. Jak dlouho se na jednu soutěž připravujete?
Vždy jsme se připravovali průběžně.. Jen jsme trénink sestavili z jednotlivých dílu tak, jak oba vnímáme, že je směrem k vyvrcholení na soutěži správně rozvržený.
 
9. Kdo češe partnerku a kdo partnera? 
Veronika:
Většinou se zvládnu učesat i nalíčit na soutěž sama. Sama si i navrhuji šaty a celou Image. Teď už vlastně i nejen sobě. Miluji design, ten jsem vystudovala, a časem jsem si vytvořila vlastní značku tanečních šatů VEHANUS. V mých šatech například tančila i Sara Andracchio-Ghigiarelli na přednášce na tanečním kongresu v Blackpoolu 2019. Ale zpět k otázce. Na opravdu velké soutěže si ráda dopřeji ten luxus se nechat připravit profesionálními make-up artistkami a hairstylistkami. David to má s česáním podobně. 
 
10. Jaké jsou vaše plány do budoucna?
David:
Mám rád tanec jako takový. Takže plán je nadále se vzdělávat, abych se stával lepším tanečníkem, učitelem, soutěžícím, trenérem, porotcem..
 
Veronika:
Hlavně tančit, trénovat, vzdělávat se, posouvat nás i naše svěřence kupředu, porotovat soutěže, vytvářet dobré vzory pro budoucí generace tanečníků. Účastnit se a přispět jak nejlépe dovedeme k posunu tance v České republice směrem vpřed.
 
11. Váš oblíbený trenér a země, kam rádi jezdíte?
David:
Našimi hlavními trenéry jsou již 10 let v nejlepší profesionální taneční pár současnosti Andrea Ghigiarelli a Sara Andracchio, díky kterým jsme se definitivně nasměrovali na cestu, kterou jdeme. Velmi úzce také už 5 let spolupracujeme s Raimondsem Pisevsem. Miluji a užívám si lekce v Anglii.
 
Veronika:
Rozhodně opravdu miluji Anglii - “mekku” tance a v ní hlavně Londýn se všemi proslulými, ale i neznámými tanečními parkety, kde se potkává úplně celý taneční svět a kde je běžné trénovat vedle nejlepších trenérů i tanečníků světa. Je to takový barevný a třpytivý mikrosvět. Plyne vedle naší “běžné reality” a je  úžasné do něj moci vstoupit, pobývat v něm a čerpat z něj energii. 
 
12.  Co pro vás znamená, že reprezentujete ČR? Jak to vnímáte? 
Velmi dlouhou dobu (podotýkáme v naší éře) jsme byli v podstatě jediným párem, který pravidelně Českou republiku na soutěžích ve svazu WDC reprezentoval a současně se byl schopen udržet pravidelně na stabilních pozicích okolo 48ky na největších soutěžích v Anglii. Ne vždy to pro nás bylo jednoduché, nemít nikoho z České republiky kolem sebe nebo “za sebou”. Byli jsme na to sami. Ale byla to a je pro nás velká čest, že můžeme náš stát v tomto svazu reprezentovat. Na druhou stranu díky této naší “jedinečnosti (a osamělosti ve startovních listinách)” nás nyní vnímají a neuvěřitelně mile nás všude přijímají.