Malé ohlédnutí

Rozhovor s Josefem Kábrtem, držitelem Ceny Ministerstva kultury 2017 aneb Nepřestáváme tančit, protože jsme staří. Stárneme, protože jsme přestali tančit.

Pepíku, já se nacházím v situaci, která je pro mě cizí, ale ty ji určitě dobře znáš. Po dobu 22 let jsi byl redaktorem časopisu INFORMSUT vydávaného Svazem učitelů tance (SUT). Co to pro tebe znamenalo?

Byl jsem u toho, když se v roce 1969 obnovil předválečný Svaz učitelů tance. Mne to velmi zajímalo, protože jsem již od roku 1954 tancoval. Nejprve jsem působil jako vedoucí souboru lidových písní a tanců.

Když ještě zůstaneme u tvé činnosti redaktorské, kdo inicioval opětovné vydávání časopisu INFORMSUT? Byla za tím potřeba informovat?

Já byl vždycky „písmák“. Když jsem ještě působil jako učitel tělocviku, tak jsem byl častým přispěvovatelem sportovní rubriky regionálního časopisu Sokolovská jiskra, takže jsem k tomuto měl hodně blízko. A také jsem to měl asi po svém tátovi, který byl také takový písmák a divadelník. Uvítal jsem založení svazu a snažil jsem se sám nějakým způsobem aktivně zapojit, a protože jsem měl blízko k tomu psaní, tak nakonec souhlasili s tím, že budu dělat redaktora časopisu INFORMSUT. Podařilo se mi ho postupem času dostat na slušnou úroveň.

Je mi jasné, že to bylo spojené se spoustou práce. Sám jsem se v té době jako čerstvý člen svazu také účastnil řady jednání prezidia a vím, jak bylo pro tebe obtížné získávat informace, popisy a další, pro redaktora potřebné, příspěvky a podklady.

Bylo to náročné, to je pravda. Ale já si myslím, že INFORMSUT byl takovým dobrým spojením centrály a členů, docházelo k výměně zkušeností, byly odezvy a mělo to jistě něco do sebe.

Nyní, v době digitální, je sice možností na šíření informací podstatně více, ale ani teď nesmí chybět člověk, který ta data a informace sbírá, upravuje a dává dál. Neřekl bych, že se v současné době informovanost členů SUT zvýšila.

To je pravda. Já to čtu také, ty webové stránky SUT, a chybí mi tam jakási „životnost“.

My dva se spolu známe již od roku 1962, kdy vznikla „taneční konzervatoř“, jak jsme škole pyšně říkali. Bylo to čtyřleté studium pro učitele tance zřízené Krajským kulturním střediskem v Plzni a organizované za tvé vydatné pomoci v Sokolově. Ale tvoji taneční historii z doby před naším seznámením neznám. Byl jsi také někdy aktivní v tanečních soutěžích? Nemyslím jako pořadatel, ale jako soutěžící.

Ano. To byla padesátá léta, kdy jsem s mojí manželkou soutěžil v Ostravě. Byla to taková zajímavá soutěž. Soutěžní tance byly walz, tango, valčík, polka a volný tanec. Já jsem byl autorem tance, na název si už nevzpomínám, ale byl to takový lidově-společenský tanec. Tak s tím jsme také vystoupili.Umístění nebylo moc valné, ale byla to malá komorní soutěž v jednom ostravském hotelu. Parket velký (tedy spíš malý) tak pro šest párů kavárenského tancování. Tak to byla snad soutěž jediná. Ale hodně jsem se podílel na soutěžích tanečních kolektivů. Můj sokolovský soubor se snažil dospět do určité výše a kvality, takže jsme se každoročně účastnili krajského kola a výběru do celostátního kola tehdejších soutěží.

Já si myslím, že mnozí z tancmajstrů, kteří tady v západních Čechách působili a někteří ještě působí, by ti měli děkovat za to, že jsi byl iniciátorem a takovým motorem v oblasti vzdělávání a výchovy nových učitelů tance.

Nemohu nesouhlasit.

Studium trvalo dva roky pro spolupracovníky a čtyři roky pro nás, budoucí lektory společenského tance (jak zněl tehdy oficiální titul učitele tance). Objevil jsem z té doby (asi z let 1962/5 ) fotografii velké skupiny mladých lidí, účastníků vzdělávání. Vzpomínáš?

Ano. Mnozí z nich už nejsou mezi námi a jen velmi málo z nich je stále aktivních. Vzpomínám si hlavně na v té době špičkové lektory, kteří nás vzdělávali. Zvláště vynikající byl Jan Pavlík vyučující předmět Latinsko-americké tance, ten však náhle zemřel. Díky mým známostem se mi podařilo toho roku 1962 přesvědčit krajské úředníky v Plzni a otevřít již zmíněnou „konzervatoř“. Čtyři roky jsme studovali, 1962 – 1966, a díky tomu, že jsem měl dobré kontakty, tak do Sokolova jezdili kvalitní kantoři.

To ti dávám za pravdu. Měli jsme špičkové učitele. Paní Kröschlovou, paní Urbanovou, Františka Bonuše a další.

Odborné předměty měly díky lektorům opravdu vysokou úroveň.

V srpnu loňského roku jsi na kongresu učitelů tance v Táboře přebíral z rukou zástupce Ministerstva kultury ocenění ministra kultury za celoživotní přínos v oblasti společenského tance. To ti do devadesátky ještě chyběly skoro 4 měsíce. Všichni jsme si tě coby oslavence dobře všímali. Byl jsi na parketu velice aktivní. Vzhledem k tvému věku je to až k neuvěření. Jak to děláš? Čím to je, že jsi zůstal svěží nejen duchem, ale i tělem?

Já o sebe celý život velice pečuji. Vzpomeň si na naše letní studijní soustředění v Kraslicích. Kábrt byl první, který ještě v posteli začal cvičit. Všichni se mi chechtali, ale já ten režim dodržuji dodnes. Denně cvičím minimálně půl hodiny poměrně náročné prvky zaměřené na klouby, na svaly. Navíc dělám stále cvičitele v Sokole, kde působím i aktivně. Kromě gymnastiky, kterou tam cvičím s děvčaty (60+! smích), tak tam ještě učím 10–12 minut různé tanečky. Country tance, taneční hry, základy např. polky, rumby, valčíku. Tam se s nimi vydovádím až až! Moje současná partnerka Aneta ja také velmi aktivní a živá a k pohybu mě stále nutí. V Sokolově je možnost účastnit se v průběhu měsíce 6–8x akcí pořádaných pro seniory, které jsou spojeny s tancem. Mnohých se účastníme, takže toho pohybu mám opravdu poměrně dost.

Nabídka pohybových aktivit je samozřejmě důležitá, ale hlavní je to, že sám sebe přesvědčíš, že nezůstaneš sedět u televizoru, ale oholíš se, oblečeš a jdeš do společnosti bavit se a tančit…

Řekl bych, že ty – devadesátiletý tancmajstr ve výslužbě – jsi živoucím důkazem hesla, které zní:

Nepřestáváme tančit, protože jsme staří. Stárneme, protože jsme přestali tančit.

Vyznamenání, které jsi obdržel od ministra kultury, ti určitě a právem náleží.

Svaz učitelů tance ČR je pyšný na to, že má ve svých řadách čestného člena Josefa Kábrta, který za celoživotní činnost v oblasti společenského tance obdržel Cenu Ministerstva kultury v oborech zájmových uměleckých aktivit.

Stanislav Zíka,
předseda dozorčí rady SUT ČR

 


Josef Kábrt*

12, prosinec 1927

S tanečním uměním začal Josef Kábrt po svém příchodu do regionu v roce 1954 jako učitel tělocviku na tehdejším hornickém učilišti v Královském Poříčí. Založil zde školní taneční kroužek a později soubor lidových písní a tanců. „Po přestěhování souboru do Hornického domu kultury v Sokolově rostla členská základna i taneční úroveň tělesa. Pod vedením Josefa Kábrta sokolovští tanečníci reprezentovali město na různých soutěžích a přehlídkách folklorního tance doma i v zahraničí,“ popisuje začátky svého otce Tomáš Kábrt.

Kromě toho vedl Josef Kábrt v Sokolově první poválečné taneční kurzy pro mládež. V roce 1960 od lidových tanců upustil a začal se věnovat se svým souborem národně společenským tancům. Vysokou úroveň činnosti souboru v této oblasti dokládá jeho každoroční působení na celostátních přehlídkách.

Na republikové úrovni Josef Kábrt inicioval vznik Lidové taneční konzervatoře, která nabízela vzdělání lektorům a asistentům společenského tance pod vedením profesorů Pražské taneční konzervatoře a tanečního oddělení Akademie múzických umění. Věnoval se také organizování tanečních soutěží na národní i mezinárodní úrovni, z nichž některé se pořádají dodnes.

„Po demokratické revoluci založil Josef Kábrt vlastní taneční školu, ve které velmi úspěšně rozvinul výuku tance na profesionální úrovni i pro děti, výrazový tanec nebo country. Jeho tanečními kurzy tak prošly tři generace Sokolováků,“ konstatuje syn Tomáš. Před deseti lety školu předal svému dřívějšímu žákovi a asistentovi Petru Macháčkovi.

Josef Kábrt se stále aktivně věnuje společenskému tanci a pomáhá tanečním souborům ze západních Čech s účastí na kulturně-společenských akcích škol, úřadů a dalších organizací. Působí také jako poradce vedení Městského domu kultury Sokolov a vedení města v oblasti kultury.

Redaktorská a publikační činnost Josefa Kábrta zahrnuje více než dvacetiletou práci pro časopis Svazu učitelů tance ČR, inovativní texty v oblasti předtaneční výchovy či hlubší zkoumání možností takzvaného minitančení – kurzů pro žáky druhého stupně základních škol. Dále jde o řadu materiálů týkajících se country dance či množství aktualit, novinek a názorů z taneční oblasti.

Na svého patriota si vzpomněli i občané při místní anketě a nominovali mistra na ocenění města. Sokolov poté vyhlásil Josefa Kábrta v roce 2016 Osobností města.