Rozhovor s Jakubem Drmotou a Magdalenou Baranowskou

Přinášíme rozhovor s dalšími skvělými tanečníky, tentokrát na otázky Lenky Peške odpovídá Jakub a Magdalena. Pootevřeli nám dveře do jejich Hong Kongského tanečního života.

  1. co vás přivedlo k tanci?

Jakub: Byla to moje maminka, když mi bylo sedm let. Jako dítě jsem automaticky reagoval pohybem na jakoukoliv hudbu, kterou jsem zrovna slyšel. Po prvních týdnech a měsících strávených v tanečních kurzech pro děti pod vedením pana Josefa Stehlíka v Taneční Škole Tango v Českých Budějovicích, bylo jasné, že ze mě nebude fotbalista, ale tanečník. Pan Stehlík vedl kurzy s velkou elegancí a profesionalitou. Je veliká škoda, že Taneční Škola Tango v Českých Budějovicích už nevychovává soutěžní páry, svým prostředím, které více než studio připomíná opravdový taneční sál, mohla inspirovat a položit základy dalším generacím tanečníků.

Magda: Od malička jsem milovala pohyb a hudbu. Od čtyř let jsem se chodila na plavání, karate a do hudebky, kde jsem v deseti letech viděla plakát s náborem do taneční školy. Po první taneční lekci jsem se rozhodla skončit všechny ostatní aktivity a věnovat se naplno pouze tanci.

  1. co vás na tanci nejvíc baví?

J: Asi ten pocit, když to všechno, co se člověk naučil klapne dohromady, když jsou dvě těla v harmonii s hudbou. Když člověk přestane během soutěže myslet na techniku, přestane přemýšlet o tom, jak a co, by mohl udělat lépe a prostě věří svému tělu a jen se nechá vést hudbou. To jsou pro mě ty magické chvíle, které mě na tanci nejvíce baví. Ten moment, když dokáže být člověk i sám sobě inspirací.   Také mě baví neustálý rozvoj, učení, trénování a zdokonalování vlastního těla jako nástroje pro tanec. Baví mě, jak moc je párový tanec komplikovaný. Je to opravdu obor, u kterého se máte celý život co učit. Baví mě získávat informace a učit se je rozlišovat na kvalitní a nekvalitní. Je mnoho trenérů, a to i ze světové špičky, kteří vám na lekci dají jen dobrý pocit, ale ve skutečnosti lekce vašemu tanci v ničem nepomohla. A pak jsou trenéři, jejichž jedna věta změní celý váš život. Vždy radím všem párům, aby byli sami aktivní, hledali informace a snažili se najít ty nejkvalitnější a nejlepší možné. Je těžké později ztrácet čas přeučováním starých zvyků. Nespokojit se pouze s tím, co je snadno dostupné.

M: Baví mě soutěže, a to že každý z našich pěti soutěžních tanců má odlišný charakter. Baví mě to, že na každý tanec musím být tak trochu jiná Magda, s jinou energií, jinou atmosférou a prezentací. Výzva pro mě je, být schopna měnit charakter během těch několika málo vteřin, mezi jednotlivými tanci.
Baví mě tančit pro lidi, baví mě, když člověk během tance zachytí reakci publika. Potlesk diváků je tou nejlepší odměnou.

  1. co je váš největší motor?

J: Musím říct, že pro mě není jedna věc, která by byla hlavním motorem. Celý můj život se vždy točil a točí okolo tance. Tanec je moje profese, kterou se živím. Tanec je moje životní náplň. Je to něco, co je pro mě automaticky součástí celého mého života. Můj trénink nekončí jen časem stráveným v sále, ale jsou to hodiny a hodiny studia, přemýšlení, učení se. Nemluvě o fyzické a mentální přípravě. Pro mě tanec i příprava na soutěž, je velice kreativní proces. Každý krok ve své sestavě, každou kombinaci kroků, se snažíte neustále zlepšovat.

M: Je to určitě vášeň pro tanec, ale taky touha po úspěchu a touha po tom dosáhnout na vrchol. Pro mě bylo důležité si na začátku naší kariéry vytyčit jasné cíle. Celou dobu je mám na očích a před sebou. Vše ostatní je strategie a práce na tom, jak dosáhnout svých cílů, co je k tomu potřeba, co se musím naučit, jaký tým lidí mi může pomoci, kam musím pro informace, jak se naučit vlastní disciplíně.
I to, jak správně trénovat se každý tanečník musí naučit. Jak správně komunikovat s partnerem, jak správně komunikovat s trenéry.

  1. Jaký byl váš největší zážitek na WDC soutěží?

J: Blackpool 2019, ten moment před finále Amateur Rising Stars. Po soutěži, která trvala 3 dny a na startovní listině bylo více než 300 tanečních páru z celého světa, když zhasla světla, orchestr byl připraven na svých místech, zazněla znělka a moderátor začal číst čísla párů postupujících do finále. Ty chvíle napětí a nervozity se nedají slovy popsat. Naše číslo bylo 33 a byli jsme první na řadě. Byli jsme ve finále. Ten zážitek do konce života nezapomenu.

M: Pro mě to byla naše první společná soutěž. UK Championship 2016. Byl to pro nás oba začátek nové společné cesty a společné kariéry. Měli jsme za sebou jen 3 měsíce společného trénování a podařilo se nám ihned dostat do top 48. Pro mě to byl veliký zážitek a první větší úspěch. Další zážitek přišel ještě ten samý rok na International Open Championship, kde jsme se poprvé dostali do čtvrtfinále. Oslavovali jsme už jen to, že jsme se dostali do Royal Albert Hall, ale netušili jsme, že se nám podaří zatančit si tam dvě kola. Ta euforie a pocit štěstí se nedá s ničím srovnat.

  1. Kde jste se potkali vy dva a jak dlouho spolu tančíte?

J: Tančíme spolu od roku 2015. Za to že tančíme spolu vděčíme Dorinu Frecautanu, který nás dal dohromady. Magda měla původně přijet do Hong Kongu na zkoušku s Dorinem, ale pak se Dorin dal zpět dohromady s Marinou, a tak dal kontakt na Magdu mě. Týden na to Magda přijela na zkoušku do Hong Kongu a od té doby jsme spolu.

  1. Jak dlouho se na jednu soutěž připravujete?

J+M: Příprava na soutěž pro nás je proces, který se děje neustále. Není to tak, že by příprava trvala například jen 3-4 měsíce před soutěží. Celý náš životní styl i náš každodenní program je v podstatě jedná velká příprava na soutěž. Je to mix mnoha ingrediencí. Samostatný trénink, společný trénink, lekce s trenéry, lekce s mentálními kouči, fyzická příprava, dietní plán, design kostýmů, organizace cestování, plánování, strategie. Je za tím celý tým lidí, který nám pomáhá a asistuje nám v celém procesu.

  1. Kdo češe partnerku a kdo partnera?

J: Stručně, já se češu sám a s make-upem mi pomáhá Magda.

M: Záleží jak kdy, na malých soutěžích se většinou o make-up a účes starám sama. Pokud jde o větší nebo jednu s hlavních soutěží jako je Blackpool, UK, nebo International, svěřím svůj účes do rukou profesionálů ale o make-up se postarám sama. Make-up je pro mě velmi osobní záležitost a také mám maskérský certifikát v Make-Up Forever v Hong Kongu.

  1. Jaké jsou vaše plány do budoucna?

J+M: Určitě se naplno věnovat soutěžní kariéře, dokud to jde. Dosáhnout na vrchol vlastních možností a pokusit se o co nejlepší výsledek. I přes to, že nám stejně jako většině lidem Covid přerušil veškeré plány, vzali jsme tu situaci jako výzvu. Nikdy se nám v naší taneční kariéře nepodařilo mít tolik času mezi soutěžemi. Bereme tuto dobu jako extra čas, který nám byl dán na přípravu, na rozvoj, na změnu. Máme více času trénovat, studovat, naplnit více naši nádobu vědomostí, a i více času vědomosti prakticky uplatňovat v tanci.

  1. Váš oblíbený trenér a země, kam rádi jezdíte?

J: Momentálně žijeme a pracujeme v Hong Kongu, takže pro mě nejoblíbenější místo, kam nejraději jezdím je domů. Do ČR jsem se poslední dobou dostal tak 3-4 do roka, a to vždy po UK, Blackpoolu, Internationalu nebo Mistrovství Světa. Za svůj taneční rozvoj samozřejmě vděčím velkému množství trenérů, ať už byli v mém životě několik let nebo jen na pár lekcí. Trenéři, kteří jsou pro nás nejzásadnější a nejvíce nás i náš tanec ovlivnili a dále ovlivňují jsou jednoznačně Donnie s Gaynor.

M: Mě samozřejmě také velmi chybí domov, moje rodina a polská kuchyně. Místo kam ovšem vždy ráda jezdím je Londýn. Na Londýn mám spoustu krásných vzpomínek, spojených s tancem. Rádi tam jezdíme na soustředění, lekce. Je to místo kde se zhruba třikrát do roka potká celý taneční svět. Měli jsme tu čest mít osobní lekce s většinou trenéru ze světové špičky. Z těch všech skvělých lidí, výborných tanečníků a učitelů. Ti, co mě ovlivnili nejvíce jsou však Donnie a Gaynor.

  1. Co pro vás znamená, že reprezentujete ČR a jak to vnímáte?

J+M: Jsme především rádi, že v ČR konečně existuje organizace, která zaštiťuje WDC Amateur-League. Díky tomu je i možné pro nás začít opět reprezentovat ČR na soutěžích. Všeobecně je veliká škoda, že na těch největších světových soutěžích nevídáme příliš mnoho páru reprezentující ČR, ty páry by bylo možné spočítat na prstech jedné ruky. Pamatuji na časy, kdy do Blackpoolu jezdívalo Čechů mnohem více. Dokonce se trochu divím, že některé páry v ČR nejeví žádný zájem se alespoň přijet podívat a vidět na živo tančit ty skutečně nejlepší světové profesionální páry. Doufám, že se situace v budoucnu změní, a bude nás Čechů na Blackpoolu mnohem více. Pro nás je veliká čest mít opět možnost reprezentovat ČR a těšíme se na ten moment, kdy po době pandemie budeme moci opět vyrazit na soutěž již pod Českou vlajkou.   

Děkujeme vám oběma za sdílení vašich tanečních zkušeností a přejeme vám hodně úspěchů v taneční kariéře.

Lenka Peške